Lidé mají spoustu nejrůznějších koníčků. Některé jsou obvyklé, například sbírání známek, jiné jsou pak méně známé. Zde může být typickým případem zejména tkaní Atelierytapiserii. To je činnost, které se zejména ženy ještě před několika desítkami let věnovaly poměrně běžně, avšak dnes již mimo profesionálních švadlen, které to mají jako profesi, věnuje jen málokdo. A je zajímavé se podívat, co za tímto úpadkem stojí. V první řadě je potřeba si říci, že existuje rozdíl mezi šitím, háčkováním a právě tkaním. Zatímco u šití a háčkování vyrábíme z bavln či nití nejrůznější kusy oblečení, u tkaní z nich vyrábíme látku, tu následně můžeme použít právě na šití.
Ovšem ačkoliv poměrně mnoho lidí šije, a ještě více jich háčkuje, tkalců a tkadlen zase tolik nenajdeme. Důvodem je především velká náročnost celého procesu, a to především finanční. Koupit tkalcovský stav není nic levného, zvláště pokud se nechceme spokojit s levnou napodobeninou, která nám způsobí více frustrace než radosti. A v dnešní ekonomické situaci si jen málokdo může dovolit takovou investici do koníčku, ať už je sebelákavější. Dále je to také složitost celého procesu. Tkaní je práce, která vyžaduje přesnost a trpělivost. Je náročné na soustředění a především na jemnost prstů.
Jednoduše řečeno, je to piplačka, a to mnohdy s nejistým výsledkem. Zvláště na začátku totiž výsledek nejspíš nebude odpovídat našemu očekávání. A to je něco, co může mnoho lidí odradit. Pokud se totiž například rozhodneme sbírat známky, pak bude ona známka vždy ve stejném stavu, ať už jsme nováček či ostřílený sběratel. U tkaní tomu tak není, a zlepšení se dostavuje jen pomalu. To v dnešní uspěchané době není něco, co by většina z nás ocenila. Je tedy pochopitelné, že to nebude zrovna oblíbeným koníčkem mnoha lidí. Pro valnou většinu z nás bude lepší, když zvolíme jiný, který bude našemu srdci bližší.